ANNIE´S
AIR
MILES
KDO JSEM
Ahoj,
jmenuju se Annie, narodila jsem se 27. září 2016 v České republice, ale žiju na Novém Zélandu. Máma je Češka a táta je Kiwi a já už mám dva pasy, což je, myslím, docela cool. Rozhodla jsem se psát tento blog a mám pro to pár důvodů.
WHO AM I
Hi there.
My name is Annie, I was born on the 27th September 2016 in the Czech Republic, but I live in New Zealand. Mum is Czech and dad is Kiwi and I already have two passports which I find quite cool. I decided to write this blog and I have got a few reasons for it.
First of all I want to keep in touch with my family wherever I am. If I happen to know my parents well enough I am suspicious we will never be staying at one place for a long time. And I think my families and friends back in Czech and in New Zealand might like to know what´s going on with me.
Second: albeit reluctantly, I have to admit I have quite a short memory so far and sometimes I catch myself not remembering what happened just yesterday. The blog may be a good way how to recall what I was up to the first few years of my life.
Do you want to know how it all started?
Third: since I was born I have already heard more than enough people in different places saying that with babies and little kids you should sit at home. Dot. They apparently need their familiar bed, routines, peace… simply said “home”.
During the first few months of my live I have already been to several countries in three continents. And if I consider New Zealand my home and I count well, I have spent more time on the move. I am alive, healthy and (if I don´t fall somewhere) happy. I can walk holding mum´s hand and I am taking my first independent steps these days – so I guess that all the floor time my parents deprived me of by moving from place to place hasn´t influenced my physical development in a bad way. Maybe even on the contrary. I think that home for me is not the place with my room and all my toys. Home is where mum and dad are.
Ten první je, že chci zůstat v kontaktu se svojí rodinou, ať už budu kdekoli. Pokud jsem stačila svoje rodiče za svůj krátký život už dost poznat, mám podezření, že nebudeme na jednom a tomtéž místě zůstávat moc dlouho. A myslím, že moje rodiny a kamarádi v Česku a na Zélandu by mohli chtít vědět, co právě dělám.
Zadruhé: ačkoli nerada, musím přiznat, že mám zatím docela krátkou paměť a někdy se přistihnu, že si vlastně nepamatuju, co se stalo včera. Blog by mohl být dobrý způsob, jak si připomenout, co jsem prováděla v prvních měsících a letech svého života.
Chcete vědět, jak to všechno začalo?
Zatřetí: od té doby, co jsem se narodila, slyšela jsem už víc než dost lidí na různých místech mluvit o tom, že s malými dětmi se má sedět doma a hotovo. Prý potřebují svoji známou postýlku, režim, klid… prostě „domov“.
Já už jsem za prvních pár měsíců svého života byla v několika zemích na třech kontinentech. A budu-li považovat za svůj domov Nový Zéland, strávila jsem – počítám-li dobře - víc času na cestách. Jsem živá, zdravá a (když zrovna někam nespadnu) veselá. Chodím za ruku a právě trénuju první samostatné kroky – hádám tedy, že ten čas na podlaze, o který mě moji rodiče přesuny z místa na místo připravili, můj fyzický vývoj nijak negativně nepoznamenal. Možná právě naopak. Myslím, že pro mě domov neznamená místo, kde je můj pokoj a všechny moje známé hračky. Domov je tam, kde jsou máma a táta.
I have already been to many places so I know that travelling with babies and little kids can be done. (I don´t claim it is always easy though and for sure it is not for free.). If some of those who think that it is impossible happen to stumble upon this blog it might change the way they used to look at things. Or maybe not.
And the last but not least: I know we, little people, are sometimes pretty full-on and it´s not particularly easy to get along with us. Especially if you were used to being very independent and having a lot of activities. We probably bring quite a big change to one´s life if not turn it upside down. Sometimes we are grumpy and sometimes we cry from no obvious reason. I don´t think that the fact you are struggling necessarily means that you are a bad parent. The fact we are always on the move and do all that stuff because you just can´t stay at home and do “nothing” doesn´t mean you are a bad parent either. The thing is that as long as you are happy we are quite possibly pretty happy as well. And it doesn´t really matter where we live and what we do.
I am Annie, I am half Kiwi, half Czech and this is my blog. Enjoy!
Byla jsem už na spoustě míst, a tak vím, že cestování s malými dětmi možné je. (Netvrdím ovšem, že je to vždycky snadné a rozhodně to není zadarmo.) Pokud někdo z těch, co si myslí, že to nejde, narazí na tento blog, možná na některé věci změní pohled. Nebo třeba taky ne.
A nakonec: vím, že my malí lidé jsme někdy fakt záhul a není úplně snadné s námi vyjít. Zvlášť pokud jste dřív bývali opravdu nezávislí a měli jste spoustu aktivit. Když přijdeme na svět, pravděpodobně docela dost změníme váš život, nebo ho dokonce převrátíme vzhůru nohama. Někdy jsme protivní, někdy bez zřejmého důvodu pláčeme. Nemyslím si, že to, že s tím možná trochu bojujete, musí nutně znamenat, že jste špatný rodič. A to, že jsme pořád v pohybu a děláme všechny ty věci, protože vy prostě nemůžete zůstat doma a nedělat nic… Věc se má tak, že dokud jste šťastní vy, naši rodiče, jsme pravděpodobně šťastné taky my, vaše děti. A na tom, kde zrovna žijeme nebo co děláme, zas až tak nezáleží.
Jmenuju se Annie, jsem napůl Kiwi, napůl Češka a toto je můj blog. Bavte se!
