Když se podíváte na moje datum narození a odečtete od něho 9 měsíců, bude vám jasné, že jsem vznikla na Sumatře v lednu 2016. Tehdy tam máma s tátou trávili prázdniny před tím, než táta na rok odjel na Antarktidu.
Máma a táta se potkali v červnu 2015 na Novém Zélandu. Po pár týdnech cestování se máma stěhovala do Wanaky, malého města nedaleko lyžařského střediska Treble Cone, kde tu zimní sezónu pracovala, a hledala ubytování. Táta se tehdy jen tak poflakoval kolem, neměl před zimou co dělat a navíc nenabízel ani pokoj. Ale byl ochoten vyrazit na výlet. A 6hodinovou chůzí ve sněhu a vichřici na chatu Meg to všechno začalo. Strávili spolu většinu zimy, potom táta odletěl do Austrálie a máma ho v Hobartu navštívila. Na Vánoce a Nový rok spolu jeli na Pulau Weh: potápěli se, jezdili na motorkách a – evidentně – užívali si společnost jeden druhého.
Jednoho slunečného, horkého a vlhkostí extrémně prosyceného dne se rozloučili. Táta odletěl tam dolů na jih za tučňáky, máma pokračovala v cestování po jihovýchodní Asii. Mořská nemoc při potápění se v rozbouřeném thajském moři se ale velmi záhy ukázala být trvalejšího rázu, a když na začátku února odjela do Vietnamu, už nebylo sebemenších pochyb. Byla jsem na cestě.
Narodila jsem se 27. září v České republice. Tátovi trvalo další 2,5 měsíce, než přijel a mohl se se mnou seznámit. Pravda, z Antarktidy do Prahy zrovna moc charterových letů nevypravují. Všichni jsme strávili něco málo přes měsíc v Evropě, trochu cestovali a v polovině ledna nasedli na letadlo na druhý konec světa.
Čtyři měsíce jsme žili ve vesnici Mount Cook uprostřed Jižního ostrova Nového Zélandu. Táta tady pracoval a já s mámou jsme chodily na výlety, plavat, zpívat… a pak se dny začaly krátit a byla tady zima. Máma se rozhodla, že ji strávíme v teple a poznáme zase něco nového.
Odletěly jsme do Japonska a navštívily moji tetičku. V Malajsii jsme se na pláži potkaly s babičkou. V Kambodži jsme viděly spoustu chrámů. A teď jsme v Austrálii - kousek na jih od Sydney hlídám dvě kočky, dva psy, dvě lamy a jedenáct ovcí.
K dnešnímu dni je mi 10 měsíců, ráda jsem venku na čerstvém vzduchu a baví mě všechno kolem trempování. Docela mi jde plavání, už jsem byla dvakrát na kole a chodím s mámou za ruku. Teď už se těším domů na Zéland. Ale nebojte – v záloze mám spoustu dalších plánů.
Jmenuju se Annie a toto je můj život.
* Aktualizováno 27. července 2017.