...ale taky za skvělé vzpomínky. Zvláště pak tehdy, když je na programu nádherný prodloužený víkend a kolem spousta kamarádů, se kterými se dají sdílet slzy i smích, kaluže a bláto, kopce a vítr, svačiny a oběd, a nakonec taky opečené maršmelouny.
Výšlap k chatě Packhorse byl super těžký. Bylo to skoro 7 kilometrů jedním směrem, nahoru a dolů a taky dost foukalo. Bylo tam ale spousta bláta a kaluží, do kterých jsme mohli skákat, klacků a kamenů, které jsme mohli sbírat, a dokonce jsme i našli ovčí ocásek! Bylo nás 6 – Maty, Bělinka, Anička, Indra, Janek a já - a naše mámy a jeden táta a všichni jsme si vedli tak skvěle, že po třech hodinách chůze jsme došli k historické kamenné chatě v hezkém sedle se super výhledy a dali jsme si dlouhý oběd. Dolů to bylo ještě těžší a někteří z nás si po cestě museli dát dokonce šlofíka, ale nakonec jsme to zvládli a stálo to za to!
Další den jsme s mámou jely až do Kaikoury, kde jsme se setkaly s mými novými kamarády, Izzy a Phoenixem, a vyrazily s nimi na další hezký výlet. Procházka kolem poloostrova Kaikoura byla mnohem lehčí a Izzy a já jsme skákaly ze skály na skálu, namočily si boty a nohy, pozorovaly tuleně a kraby, a dokonce jsme se šly i vykoupat. Nakonec nás čekal velký kopec, ale když jsou na to dva a pořádně se vyhecují, běží se nahoru jako nic a člověk dokonce i zapomene na to, jak moc ho bolí nohy. O to víc, když na konci čeká v kempu hřiště a na pláži potom obrovský oheň na opékání maršmelounů.
V pondělí, po cestě zpátky domů, jsem celý výlet ukončila na nádherné pláži Waikuku, kde jsem běhala ve vlnách jako o život. Ať žijí prodloužené víkendy plné dobrodružství!
Vaše Annie
