Řeknu vám, že lyžování není žádný med. Zaprvé je k němu potřeba hrozně moc věcí a všechny ty věci musí mít člověk celou dobu na sobě. Punčocháče, lyžařské kalhoty, lyžařské ponožky, vlněné tričko, flísovou mikinu, péřovku, lyžařskou bundu, teplou čepici, rukavice... a k tomu helmu, brýle a v neposlední řadě těžké lyžařské boty a ještě těžší lyže. Zadruhé sníh pořádně klouže, zvláště pak když člověk stojí na lyžích, a dokonce i malý kopeček dokáže člověka POŘÁDNĚ rychle rozjet. Zatřetí když chcete jít zpátky nahoru, musíte použít pohyblivý pás… a vystoupit z něho rozhodně není procházka růžovým sadem.
Abych to zkrátila: moc se mi nelíbilo, když mě táta vzal minulý týden lyžovat do Ohau a zezačátku se mi to nelíbilo ani včera na Mt Hutt. Ale pak přišli moji čeští kamarádi – Maty, Bělinka a Anička – a od toho okamžiku se můj den podstatně zlepšil. Ještě jednou jsme to zkusili a pak jsme si šli dát zasloužený oběd. V kavárně jsme poslouchali pana zpěváka Wonky Donkey (Rozviklaného oslíka) a jeho srandovní písničky, a dokonce jsme si i chvilku malovali, než jsme šli zase na svah. Tentokrát jsme si ho sjeli jenom dvakrát, protože lyžování dokáže člověka pěkně unavit, pak jsme snědli svačinu a chvilku jsme jezdili na bobech. Pak sluníčko konečně vykouklo z mraků, a to už jsme byli všichni úplně mrtví, tak vás asi moc nepřekvapí, když vám řeknu, že jsem spala celou cestu zpátky dolů.
Neděle je neděle, takže jsem si hezky pospala a na Mt Hutt jsem se dostala znovu až skoro v 11. Počasí bylo mnohem hezčí než předchozí den, a když svítí sluníčko, všechno je prostě hned o moc veselejší. A taky jednodušší. První dvě jízdy jsem se ještě trochu držela mámy, ale pak jsem pochopila, že bez pomoci je to mnohem větší legrace, a když se člověk nedrží za ruku, tak to taky podstatně rychleji jede. Dala jsem si prostě ruce na kolena a svištěla dolů z kopce a smála se u toho jako pominutá. Spadla jsem jenom jednou, to když se mi překřížily lyže, ale měla jsem helmu, takže mě nic nebolelo a jela jsem dál.
Když se mámě konečně podařilo sundat mě vleku, sedly jsme si venku na lavičku, poslouchaly hudbu a hřály se na sluníčku, než byl čas vyrazit zase domů.
Lyžování je makačka, ale je mnohem jednodušší, když svítí sluníčko a když má člověk kolem sebe kamarády.
Vaše Annie
