METHVEN: PODZIMNÍ VELIKONOCE V HORSKÉ VESNIČCE
- coupkovasvatava
- Apr 22, 2019
- 3 min read
V Česku, kde jsem se narodila, jsou Velikonoce oslavou jara, které se vrací po dlouhé zimě. Na Novém Zélandu, kde je trávím letos, to sice někdy vypadá jako jaro, ale ve skutečnosti je už podzim. Takže vlastně vítáme nadcházející zimu nebo se loučíme s odcházejícím létem. Ať už bylo na programu dne cokoli, znamenalo to pro mě 4 dny volna, které jsem se rozhodla zasvětit průzkumu úplně nového místa. To místo se jmenuje Methven a je to malé městečko u paty hory Mount Hutt.
Abychom si trochu rozdělily jízdu tam, zastavily jsme se ve Windwhistle a šly jsme na hezkou procházku k vodopádům Washpen, na kterou se ke mně přidal taky můj kamarád s mámou a tátou. Trek je docela krátký, ale je na něm hrozně moc bláta a jde se z kopce do kopce, ale dali jsme si na čas, máchali se v kalužích, zastavili se na oběd na skále s moc pěknými výhledy na Canterburskou planinu a nakonec to dali až k vodopádu. A dokonce ještě dál, kde byl malinkatý rybníček a na něm malá lodička a samozřejmě jsme nemohli odejít dřív, než jsme se na ní svezli.
Když jsme odpoledne dorazily do Methvenu, svítilo sluníčko a bylo teplo, takže jsem se po městečku jela projet na kole. Otestovala jsem místní hřiště a našla pár ostnatých semínek, která jsem chtěla mít v kapsách, ale nechtěla jsem si je tam strčit sama. To dá rozum, ne?
Už rozhodně není léto a v noci je pěkná zima, takže už nespíme pod stanem. Místo toho jsme nocovaly u Jane a jejích dcer Olivie a Paige v domě nedaleko od centra města. Večer jsem Paige ukázala, jak se skáče na posteli, a pak jsme skákaly, skákaly a skákaly, než jsem byla úplně zpocená a usnula jsem.
Následující ráno bylo zataženo, ale stejně jsem šla na kolo, a zatímco jsem byla na výletě v lese u hory Mount Hutt, vylezlo sluníčko a zase byl hezký den. Procházka to byla pěkná, bylo na ní spousta bláta a kaluží, do kterých jsem mohla skákat, hub, které jsem hledala, semínek, co jsem sbírala a ptáků, které jsem pozorovala a poslouchala, jak zpívají. V dálce jsem viděla zasněženou horu a máma říkala, že je to ta, na kterou možná v zimě pojedeme lyžovat, takže jsem se rozhodla, že ji chci hned vidět. Jely jsme na ni a byla to pořádně prudká jízda a nahoře strašně foukalo. Tentokrát jsem se sice sněhu nedotkla, ale očividně budu mít šanci hodně brzo to napravit.
Ze všeho toho chození mi vyhládlo, takže jsem hned musela sníst vynikající teplý muffin s domácí šlehačkou. Měla jsem štěstí, že ho měli v super skvělé kavárně, která vypadala jako sekáč a byla plná starého nábytku, knížek, fotek a hraček na hraní. Taky jsme vyfoukly pár vajíček a já jsem je namalovala foukacími fixami a pak jsme zase skákaly s Paige a to bylo v sobotu všechno.
Když jsem se v neděli ráno vzbudila, lilo jako z konve: dneska nebudou žádné procházky, ale místo toho něco ještě mnohem lepšího: poprvé v životě jsem šla do kina! Kino Paradiso v Methvenu má kapacitu 35 lidí a prý je asi nejmenší na Novém Zélandu. Prvních deset minut to vypadalo, že to tam budeme mít samy pro sebe, ale pak se k nám přidaly další dvě rodiny a nakonec se nás na Wonder Park dívalo 10. Vůbec mi nevadilo, že na každého z nás připadala asi tak 4 sedadla, chtěla jsem sedět mámě na klíně a taky že jsem seděla. Film byl srandovní, ale někdy taky strašidelný a občas smutný a já jsem se na něho vydržela dívat od začátku až do konce.
Když jsem z kina odcházela, pršelo snad ještě víc než předtím, takže jsme se šly podívat do místního muzea, kde bylo spousta hraček, a dokonce i sněžná jeskyně, do které jsem se mohla vplazit a předstírat, že jsem tam uvězněná. Odpoledne jsem si oblekla svoji nepromokavou bundu a kalhoty a šla jezdit na kole. Narazila jsem ale do obrubníku, spadla jsem, odřela si dlaň a skončila v obchodě, kde jsme musely koupit náplast. Zbytek odpoledne jsem strávila na gauči pod dekou s Paige, kterou bolelo v krku a se kterou jsme se litovaly. Život je někdy pěkný pes.
Když se člověk moc dobře baví, čas letí jako voda, a tak následující ráno už bylo pondělí a musely jsme jet zpátky do Christchurche. Naposledy jsem se kolem Methvenu projela na kole, posbírala pár zajímavých šišek a jely jsme.
Na shledanou v zimě, Methvene.
Vaše Annie
