HANMER SPRINGS: SUPER KEMPOVACÍ VÍKEND S MÝMI NOVÝMI KAMARÁDKAMI
- coupkovasvatava
- Mar 25, 2019
- 2 min read
Další skvělý víkend je za mnou. Skvělý nejen kvůli počasí, ale hlavně díky tomu, že se ke mně tentokrát přidaly moje nové kamarádky: kempování ještě nikdy nebyla taková legrace.
Zatímco jsem čekala na svoji společnost, šla jsem se podívat na vodopád v Hanmer Springs. Trek k němu byl dlouhý jenom 2 kilometry, ale bylo to do kopce a všude byly kluzké kameny, takže dostat se k němu mi trvalo přes hodinu. Naštěstí jsem měla svoje nové, skoro samo-chodící pohorky, takže to nebyla až taková hrůza. Ve vodopádu sice nebylo moc vody, ale byl hrozně vysoký a musela jsem pořádně zaklonit hlavu, abych viděla až na jeho vrchol.
Po cestě zpátky jsem si na sluníčku dala dlouhý oběd a když jsem dojela zpátky do Forest Campu, kde jsme plánovaly přenocovat, moji nový kamarádi už stavěli svoje stany. Správně, stany. Ne jenom jeden, ale dva, protože byli hned čtyři: teta Betty, strejda Tomáš a dvě holčičky, Bela a Tami. Zatímco dospěláci připravovali kemp, začaly jsme si s holkami hrát – ukázala jsem jim svoje nové kolo a na oplátku jsem je nechala, aby mi předvedly, jak se na něm jezdí z velkého kopce. Pak jsme se honily zabalené v karimatkách a byla to velká legrace.
Odpoledne bylo moc horko, a tak jsme se rozhodli, že si půjdeme zaplavat. Ukázalo se, že jsme mohli jít, i kdyby mrzlo, protože voda z bazéncích – kterých bylo 1, 2, 3, 6, 8… prostě hrozně moc – byla horká! S holkami jsme se vznášely, dělaly bubliny a cákaly jedna po druhé a vůbec jsme nechtěly odejít. Když jsme nakonec odešly, bylo tak pozdě, že už jsme měly čas jenom si trochu zaskákat na gauči, sníst večeři a usnout jako špalky v našich teplých spacácích.
Ráno byla taková rosa, že jsme si všechny musely obout gumáky. To nás ale neodradilo od toho, abychom zase jezdily na mém kole, hledaly v hlíně semínka a dělaly spoustu dalších skvělých věcí. Protože holky přišly o vodopád, chtěly jít na výlet a já jsem je v tom samozřejmě nemohla nechat samotné. Za pomoci jedna druhé jsme zvládly vyjít až na vrchol, kde jsme si v nadmořské výšce 550 metrů daly výborný obídek. Den před tím jsem holkám nabídla sušený banán, ten následující jsem od nich dostala vynikající okurek a uvědomila jsem si, jak super vlastně je, když se lidi dělí. „Moje“ pořád patří mezi má oblíbená slova, ale teď už ho používám mnohem míň než předtím.
Po výletě jsme šly ještě chvilku na hřiště a pak už se muselo jet domů. Objala jsem svoje nové kamarádky a rozloučila jsem se s nimi. Máma říká, že všichni můžeme jít zase brzo kempovat a já už jsem to všechno začala plánovat. Určitě to bude velká legrace.
Vaše Annie
