NINA HUT: CHATIČKA, KDE JSEM NESPALA

…protože když jsem tam dorazila, byl už hezký dřevěný domeček plný dětí, které přišly dát nové návnady do pastí podél treku. Měla jsem štěstí, že tentokrát s námi šel strejda Kuba a že nesl můj stan.

Chata Nina stojí asi 2 hodiny jízdy a další 3 hodiny chůze od Christchurch. Trek jde kolem hezké řeky stejného jména přes nádherný les, některé jeho části jsou hrozně snadné, některé jsou ale plné bláta, křižované zrádnými kluzkými kořeny a kameny. Jsou tam taky dva mosty a spousta potoků a říček, přes které je potřeba se dostat.

Nejdřív jsem hodně šla, a dokonce i utíkala, ale pak mi došla energie a musela jsem si zdřímnout ve svém pohodlném batohu. Vzbudila jsem se právě včas na oběd, zatímco kolem poskakoval zvědavý robin a doufal, že mi z chleba odpadne pár drobků (postarala jsem se o to, aby nebyl zklamaný). Chtěla jsem si ho taky pohladit, ale styděl se. Zbytek cesty jsem strávila počítáním spousty dřevěných krabic, ve kterých byla schovaná vajíčka. Pak jsem 5 minut od chaty potkala skupinku malých lidí a konečně jsem se dozvěděla, na co jsou: na zabíjení zlých lasiček, které žerou novozélandské ptáčky. Teď vím, že ty krabice jsou pasti, vajíčka jsou návnada a taky vím, že se na ně nesahá.

Takže chata byla plná, ale to nevadilo, protože jsme měli náš stan a já ho mám hrozně ráda. Jakmile jsme ho postavili a trochu si odpočinuli, rozhodli jsme se podniknout další sestup a jít se smočit do řeky. Nejen, že byla hrozně studená, ale bylo tam hrozně moc škaredých kousavých mušek, takže jsme brzy zahájili ústup. Zpátky u chaty jsme pak nasbírali dřevo a zapálili oheň, což bylo super, protože jakmile zapadlo sluníčko, děsně se ochladilo. Obloha byla brzo posetá zářivými hvězdičkami a v noci jsme s Ovečkou slyšely kiwiho, jak volá svoje kamarády.

8 kilometrů je 8 kilometrů a přeskakování přes kořeny, kameny, kaluže bláta a potůčky je děsně únavné, takže jsem čas od času vyšplhala mámě do batohu, a jakmile měla dost i ona, vzal mě strejda Kuba na ramena. Seděla jsem vysoko, a tak jsem všechno viděla, i malinkaté riflemeny, srandovní kulaté ptáčky bez ocasu, nejmenší ptáky na Novém Zélandu, jak přeskakují z větve na větev a vesele cvrlikají na celé kolo.

Nevím, jak pohodlné jsou tvoje postele, chatičko Nino, ale rozhodně teď vím mnohem víc o novozélandské přírodě.

Vaše Annie