WOOLSHED CREEK HUT: VĚTRNÁ PROCHÁZKA S DUHOVÝM KONCEM

Konečně jsme nocovaly na chatě! Předpověď počasí nebyla zrovna ideální, ale nemáme víkend každý den, tak jsme to riskly a vyplatilo se.

V pátek jsem se ve školce rozloučila se svými kámoši dřív než obvykle a v 6 už byl v kempu v kaňonu Rakaia, asi hodinu jízdy od Christchurch, postavený můj stan. Večer jsem strávila házením kamenů do řeky, a když jsem pak později poslouchala, jak na střeše stanu nad mojí hlavou bubnují dešťové kapky, zavřely se mi oči dřív, než bys řekl švec.

Ráno už nepršelo, místo deště ale přišel vítr. Vál opravdu rozzlobeně a doprovázel nás celou cestu podél Hornického treku nahoru na kopec a pak dolů ke krásné chatě Woolshed Creek. Bylo mi jasné, že máma by ocenila, kdybych jí trochu pomohla, neboli šlapala trochu sama, ale smůla, zrovna se mi nechtělo.

Dorazily jsme brzo, což bylo štěstí, protože chata se brzo zaplnila a pozdě příchozí si dokonce museli venku postavit stany, protože už na ně nezbyla postel! Pro mě to bylo jedině dobře, protože jsem si z toho davu aspoň mohla vybrat, s kým se skamarádím. Rozhodla jsem se pro dvě fajn holky s Christchurch, se kterými jsem si pořád plácala, a malého chlapečka, kterého jsem učila, jak si má stoupnout a chodit. Taky jsem šla na průzkum vodních jeskyní a Smaragdového jezírka.

Bylo tam tolik skvělých lidí a děla se hromada vzrušujících věcí, že jsem rozhodně nemohla jít spát v 8 jako normálně. A to bylo dobře, protože znovu začalo pršet, a jak déšť zápasil se sluníčkem, vytvořil jednu z nejkrásnějších duh, které jsem v životě viděla.

Po časné snídani byl čas rozloučit se s mými novými kamarády a začít pochodovat zpět. Bylo nádherné slunečné ráno, vítr byl pryč a já jsem byla plná energie a rozhodla jsem se jít po svých trochu víc než včera. Tentokrát to bylo většinou z kopce, takže to zas nebyl takový problém. Nejdřív jsem hledala tyčky se značkami, a kdykoli jsem nějakou našla, měla jsem za úkol ji obejmout. Až mě to přestalo bavit, počítala jsem kroky a poslední úsek cesty jsem strávila sbíráním super skvělých věcí (rozuměj: kamenů, klacků a šišek), na které jsem pak, až dojedeme domů, měla v plánu malovat.