KAITUNA: PŘELOM ROKU S FREYOU
- coupkovasvatava
- Jan 3, 2019
- 2 min read
Freya je ovce. Je mladá, ale už velká. I když rozhodně není plyšová, je dokonce ještě měkčí než moje Ovečka, a když se do toho pustí, dokáže běžet jako střela.
Přelom roku jsem strávila na farmě jejích rodičů, Cathy a Stevena, a tak jsem si Freyu mohla hladit skoro až do vyhlazení. Všechno to ale začalo hrozně dlouhou jízdou autem ve strašném horku ze Západního pobřeží. Byla jsem tam na prázdninách s tátou, novozélandskou babičkou a dědou a kamarádkami z Wanaky. Sedět v autě byla teda hrůza, ale hned jak jsem vystoupila v Kaituně, bylo mi jasné, že moje utrpení za to stálo. Nejdřív jsem se seznámila s Tes, Pip a Mouse. To byli tři speciální ovčáčtí psi a na to, jak pracují, jsem se mohla podívat hned ráno.
Steven nás vzal ve svém náklaďáku na vrchol kopce, a když jsme si užili výhledy, začali jsme sestup dolů. Nasbírala jsem hromadu šišek a při jejich nesení zaměstnala celou výpravu. Pak jsme kreslili obrázky do bláta, což byla super zábava. Dole pod kopcem stály včelí úly. Cathy mi vysvětlila, že ti malí pilní tvorečkové vyrábí med, který jsem si ráno mazala na chleba. Dobrá práce!
To ovce jí trávu, a když dojí tu, která roste v jejich ohradě, musí se přemístit do jiné. Máma a já jsme dostaly za úkol otevřít několik bran a pak jsme si sedly na zem a pozorovaly, jak Tes, Pip a Mouse ženou bečící ovečky proti nám.
Odpoledne bylo horko, a tak jsem se ráchala v bazénku na terase (a zase si hladila Freyu) a pak jsme večer měli novoroční grilovačku a v 9 šli spát. Když jsem se ráno probudila, najednou už nebyl rok 2018, to jsem blázen!
Oslavila jsem to plaváním v řece Pelorus (a další vlnou mazlení se s Freyou). Ale čas letí, a i když jsem na té krásné farmě chtěla zůstat napořád, musela jsem (jakmile jsem si naposledy pohladila Freyu) nasednout zase do auta a znovu přežít dlouhou cestu domů.
Už se těším, až tě zase brzo uvidím, moje heboučká Freyo.
Vaše Annie
