QUEBEC: NÁDHERNÉ MĚSTO, KDE MI NIKDO NEROZUMĚL
- coupkovasvatava
- Aug 24, 2018
- 2 min read
Ne, že by mi jinak lidi rozuměli, bůh ví jak dobře, ale v hlavním městě francouzské části Kanady neměl nikdo ani tušení, co jsem po nich chtěla. No, netušili vlastně ani, co po nich chtěla máma, takže to možná nebyla jenom moje vina.
Když jsme se rozloučily s mým milovaným Maverickem, překročily jsme řeku a ačkoli jsme pořád byly ve stejném městě, už se nejmenovalo Ottawa, ale Gatineau. Pokud vám to zní dost francouzsky, možná jste na to přišli. My jsme se tady ale nezastavily a celou věčnost jsme pokračovaly až do města Quebec. A tady jako bychom se najednou ocitly v úplně jiném světě.
Nejen že lidi už nemluvili anglicky, ale úzké uličky lemované historickými budovami, krásné domy s venkovními schodišti, staré kostely a útulné kavárničky mi tak moc připomněly Francii (kde jsem nikdy nebyla), že jsem se rozhodla, že budu předstírat, jako že tam doopravdy jsem.
Zaprvé jsem se hezky obklekla: místo svého běžného oblečení na turistiku jsem zvolila jednu ze svých nejlepších sukní. Protože jsem nenašla žádné dostatečně elegantní tričko, donutila jsem mámu, aby mi koupila nové – s mým oblíbeným kanadským zvířetem, losem. Pak jsem jako pravá dáma odmítla chodit do kopce, takže jsme se musely svézt stylovou lanovkou. Chtěla jsem pokračovat v bryčce tažené koňmi, ale to mi máma zakázala, nechápu proč. Na oběd jsem si dala kousek koláče s kozím sýrem, následovaný vynikajícím gelatem.
Dokonce i dům, kde jsme trávily noc, byl hrozně francouzský – musela jsem sem vyšplhat po super venkovním schodišti a měla jsem tam taky úžasný balkon, kde jsem si – po pořádné jízdě na „kaa kaa“ – užila uzeného lososa. Naše Airbnb nebylo zrovna z nejlevnějších, ale nakonec jsme za něho vůbec neplatily: udělala jsem na našeho skvělého hostitele Toufika takový dojem, že nám druhý den poslal peníze zpátky, ať prý si za ně koupíme něco hezkého. Myslím, že věřil na karmu. Teď budu muset udělat nějaký dobrý skutek, aaah!
Když jsme další den ráno vcházely do super francouzské kavárny, poprchalo. Když jsem dojedla svůj croissant a šly jsme k Muzeu civilizace, lilo jako z konve. Byla jsem promočená na kost, a tak jsem zbytek dne v muzeu strávila bez kalhot, které se sušily mámě na ruce.
Jacques Cartier je národní park, jen co by kamenem dohodil od města Quebec. Šly jsme tam na hezký výlet se dvěma výhledy a spoustou malých francouzských dětí, což bylo super. A dokonce jsme i viděly losa (už jsem zmiňovala, že je to moje nejoblíbenější kanadské zvířátko?)!
Jediná věc, která se mi na Quebec City nelíbila, bylo, jak daleko to je od Ottawy. Nebo bych snad měla říct od Gatineau? To je to místo na druhé straně řeky, kde máme být už zítra večer – a musíme tam být, kdyby nevím, co bylo, protože někdo, kdo se jmenuje Ted, tam na nás bude čekat a je mu úplně jedno, že je to 5 hodin jízdy.
Vaše Annie
