ALJAŠKA I: MOJE VELKÁ CESTA NA VÝLETNÍ LODI
- coupkovasvatava
- Jun 15, 2018
- 3 min read
Na výletní lodi jsem ještě nebyla, tak bylo načase jít na to. Máma říká, že jsme se stejně chtěly dostat až na Aljašku, tak proč si neušetřit nějaké to nudné řízení a pro změnu nenechat jiné chvíli se o všechno postarat, že?
Když jsme se před týdnem ve Vancouveru naloďovaly na náš člun, obloha byla šedivá, mraky visely nízko a lilo jako z konve. Jakmile jsem nastoupila, došlo mi, že to není až tak člun, jako spíš plovoucí hotel nebo dokonce město! A to vůbec nebylo zlé. Moje kajuta nebyla velká, ale ve srovnání s naším autem byla super prostorná: byla tam opravdová postel a dokonce jsem měla i svoji vlastní koupelnu. Ach jo, sprcha každý den!
S průzkumem jsem začala okamžitě a záhy bylo jasné, že to bude pořádná legrace. Nejen že jsem mohla běhat po dlouhatánských chodbách, mačkat čudlíky ve výtazích a volat z pokojového telefonu přímo na recepci, ale byly tam taky bazény a obrovská zóna pro děti s horami hraček a knížek. Navíc jsem nemusela jíst to, co máma uvařila, protože vařit úplně přestala! Na snídaně jsme chodily do bufetu a na večeře do restaurace. Hrozně mi chutnaly chlebové tyčky, které jsme vždy dostaly ještě před předkrmem, a líbily se mi ledové kostky, co plavaly ve vodě. Každý večer jsem měla ne jeden, ne dva, ale hned tři (!) chody.
První a poslední den jsme celé strávili na moře, zbytek dní jsme potom zastavovali na různých místech a mohli je jít prozkoumat. V Ketchikanu jsem vyšplhala na Jelení horu (822 m) a měla odsud nádherné výhledy na zátoku obklopenou zasněženými horami. Když jsme šly v Icy Strait Point na procházku do vesnice Hoonah, kde žijí původní lidé Tlinkit, byla jsem protivná, protože mi nebylo dobře. Svého halibuta s hranolkami jsem ještě snědla, ale večeři už jsem nemohla a v noci jsem byla tak horká, že mě máma musela vzít k lodní sestře, která byla super a vyléčila mě.
V Juneau – v aljašském hlavním městě, ze kterého (a do kterého) nevedou žádné silnice – jsem vylezla až k alpínským loukám hory Mount Roberts, koukala jsem po horských kozách, žádné nenašla a dolů se pak svezla lanovkou. Taky jsem viděla obrovskou sochu keporkaka („fiiiish, fiiiish!“) a v historickém centru ochutnala tu nejlepší zmrzlinu na celé Aljašce.
Ve Skagway jsem nasedla na historický vlak a svezla se po trase zlatokopů z konce 19. a počátku 20. století až do Bílého průsmyku za hranicí s Kanadou. A v neposlední řadě jsem strávila dobrou hodinu mrznutím na sluneční palubě a obdivováním jedné z nejkrásnějších scenérií, které snad může Aljaška nabídnout: obrovitého ledovce Hubbard, největšího přílivového ledovce v Severní Americe, a ker, které se hlasitě odlamovaly z jeho čela.
Taky jsem poprvé v životě šla do divadla a tak jsem si to užila, že jsme nakonec chodily každý druhý den. Zpívala jsem spolu se zpěváky a skákala na sedadle spolu s tanečníky. Bavilo mě poslouchat živou hudbu, ale nejvíc ze všeho se mi líbilo potkávat nové lidi. A že jich na lodi byla spousta. Miminka, malí kluci a holky mého věku, dospělí mámina věku (máma říká, že bych je měla nazývat „mladí dospělí“) a taky staří lidé.
Dnes ráno jsme z lodě vystoupily a před terminálem už na mě čekaly moje „kaa kaa“. Jsem ráda, že jsou zpátky, ale znamená to taky, že už se na palubu nevrátím? Teď, když mě všichni znají jménem?!
Vaše Annie
Pár faktů Kdy: 8. – 15. 6. 2018 Kam: Vancouver (Kanada) – Inside Passage – Ketchikan – Icy Strait Point – Juneau – Skagway – Hubbard Glacier – Seward (Aljaška)
Jak: na výletní lodi Jak dlouho: 7 dní Jak daleko: 3 032 km
