KANADA II: ZE ZIMY DO LÉTA ZA 24 HODIN
- coupkovasvatava
- May 5, 2018
- 3 min read
Pokud se v rámci 24 hodin chcete ohřát o 22 stupňů, buď můžete letět ze zimního Česka (nebo Nového Zélandu) do tropické Asie, nebo pokud jste zrovna v Kanadě - jako já - ujet 100 kilometrů v autě. Jeden den jsem se brodila v metrovém sněhu a fotila zmrzlý vodopád, další den jsem jenom v kraťasech trhala rozkvetlé kytky. Ten květinový den byl dneska, když jsme dorazily do údolí Okanagan.
Je to týden, co jsme opustily Calgary a začaly opravdicky cestovat. Naší první zastávkou byl Banff, krásné městečko uprostřed Rockies. Banff je hrozně turistický, ale člověk přece jen může udělat pár věcí pro to, aby se vyhnul davům. Třeba si může vyšlápnout na horu Sulphur (2 300 m) ve 30, 60 a nakonec nahoře 90 centimetrech sněhu, 700metrové převýšení na 6 kilometrech, cíl, kterého "normální" lidé dosáhnou tak, že se nahoru pohodlně vyvezou gondolou. Dostat se tam nám trvalo 2 hodiny, ale aspoň jsem mohla sedět vysoko ve své nové krosně, ze které všechno vidím. Líbily se mi výhledy, ale ještě víc hraní si ve sněhu. Nahoře jsme počkaly na naše kamarády Míru a Xavi, kteří šli taky nahoru, a pak se svezli gondolou dolů. Aspoň něco.
Další den jsem šla poprvé v životě lyžovat. V půjčovně neměli lyžáky mojí velikosti, což dává perfektní smysl, protože nikdo – NIKDO! - nelyžuje v roce a půl. Máma řekla, že to bude jako ježdění na „ká ká“, ale to teda nebylo. Boty i lyže byly hrozně těžké a sníh klouzal… možná to znovu zkusím příští sezónu.
Po mé lekci lyžování se počasí zhoršilo, a tak jsme následující dny strávily průzkumem města a výlety po okolí. V Banffu je hezká procházka bažinou, kde jsem viděla svého prvního soba ve volné přírodě.
Vedlejší silnice, která vede k Johnston Canyonu, je moc krásná. Je úzká a klikatá, a když jsme po ní jely, skoro nikoho jsme tam nepotkaly. Může se tam jet maximálně 60kou, protože tamtudy chodí zvířata, a krajina teda opravdu vypadá, jakože tam žijí medvědi. Když jsme odjížděly z města, sněžilo a pořád ještě sněžilo, když jsme po kluzkém treku mířily k Horním vodopádům, které jsem vlastně vůbec neviděla, protože mi v mých deseti vrstvách oblečení bylo tak hezky a teplo, až jsem z toho usnula. No co, tak příště.
V létě má jezero Louise tyrkysovou barvu, což ale nebyl ten případ, když jsme tam dorazily. Nejdřív jsme ho vůbec neviděly, protože zase sněžilo a viditelnost byla nulová. Jezero bylo zmrzlé na kost a já teda vůbec nevím, proč nás počasí neodradilo od procházky kolem něho. Ale neodradilo, což bylo dobře, protože mraky se rozfoukaly a my jsme měly nádherné výhledy na zasněžené vrcholky všude okolo.
V den, kdy jsme opustily Národní park Banff a sjely dolů do Goldenu, jsem naposledy spala v opravdové posteli. Máma se rozhodla, že už jsme utratily víc než dost peněz za hotely a že už je dost teplo na to, abychom začaly doopravdy kempovat. (Jak vypadá můj život ve vanu, vám řeknu až příště – zaslouží si to totiž detailní popis.)
Na cestě do Revelstoke jsme projely Národním parkem Glacier, pohřebným pod metry sněhu. Všude laviny a žádné výlety ještě aspoň dva měsíce. Revelstoke je super městečko uprostřed hor a hrozně se mi líbilo jezdit tady mým „ká ká“.
Pak se máma rozhodla vzít to delší, ale zato horší cestou podél jezer Arrow. „Výhoda“ byla, že tam nebyly žádné mosty, a tak jsme se musely nechat převézt trajektem. Super dobrodrůžo! V malinkatém městečku Naskup uprostřed divočiny jsme si vyšláply na Vickyinu vyhlídku a pak jsme si šly zaplavat do super horkých pramenů. Zpět na „naší“ straně řeky nám došlo, že jsme zase v horách, teplota klesla na 4 stupně, všude byly metry sněhu a všechny kempy zavřené. Místo toho, abychom si udělaly flákací odpoledne, jsme musely hrozně dlouho řídit, abychom nakonec skončily ve strašidelném medvědím kempu u řeky vedle napůl snědeného soba.
Teď je začátek května, jsem v údolí Okanagan 400 metrů nad mořem, je 26 stupňů a už se těším, až si začnu užívat všech výhod, které s sebou tato nadmořská výška a teplota přinášejí. Zatím si nejsem úplně jistá, co tyto benefity jsou, ale vsadím se, že se to velmi brzy dozvím.
Vaše Annie
