BRNO: DORAZILA JSEM PŘED TÝDNEM, DNES JSME KONEČNĚ SLAVILI
- coupkovasvatava
- Mar 26, 2018
- 1 min read
Už je to víc než týden, co jsem dorazila do svého českého domova (a ještě o dva víc – včetně časového posunu -, co jsem opustila svůj domov novozélandský), a dnes jsem konečně dostala svůj dort. Pořád lepší pozdě než nikdy.
Tentokrát se máma toho dlouhého letu fakticky bála. Koneckonců naposledy (a poprvé), když jsem letěla 28+ hodin, mi byly teprve 3 měsíce a skoro celé jsem to prospala. Ale převezla jsem ji a chovala se tak, že jí na konci letu z Melbourne do Dubaje lidi z vedlejší uličky přišli pogratulovat k úžasné dceři. To jsem já.
Poslední ze tří letů (z Dubaje do Prahy) byl super snadný. Vytlačila jsem mámu z našeho sedadla a naplno si užila všech benefitů letu s Emirates včetně vynikajícího oběda. Dokonce jsem i zvládla neshodit všechno z pidi skládacího stolečku na zem, jaj!
Pak jsme najednou byly v Praze, a jakmile jsem vyzvedla náš velký batoh (vlastně to udělala máma, ale já jsem střežila naši malou tašku a svůj beruškový batůžek), uviděla jsem babičku a dědu, kteří na náš čekali v příletové hale. Nejdřív jsem si nebyla jistá, kdo vlastně jsou, ale pak se mnou na nádraží začali honit holuby (kterým – stejně jako všem ostatním ptákům – říkám „pípí“), a tak jsem se rozhodla, že je mám trochu ráda.
12hodinový časový posun jsem ani nezaznamenala, ale všude bylo tolik hraček, že jsem se nemohla dočkat rána a s průzkumem jsem začala už v 5. Od té doby jsem měla spoustu práce: potkala jsem hromadu kamarádů, navštívila prababičku a pradědu…
…a dnes jsem konečně dostala svůj dort.
Mimochodem: dnes je mi rok a půl.
Vaše Annie
