OLD WOMAN RANGE: MÍSTO ÚŽASNÝCH SKAL
- coupkovasvatava
- Jan 18, 2018
- 2 min read
Chata Old Woman byla pojmenovaná po horském hřebeni kousek od Cromwellu. To je asi 50 kilometrů od města, kde bydlím.
Rozhodla jsem se tam vyrazit, i když předpověď počasí nebyla zrovna ideální. Ale člověk nemá víkend každý den, že? Původní plán byla chata Nicholsons o něco dál (a výš), ale všimla jsem si, že v poslední době máma nějak zlenivěla, a tak se i tentokrát rozhodla pro jednodušší variantu.
Fakt, že jsme mohli vyjet až do výšky 1300 metrů (a 10 kilometrů od nejbližší civilizace) dokonce i s naším „normálním“ autem, proměnil z treku jednoduchou 5kilometrovou procházku. Kdybychom měly truck s pohonem na všechna čtyři kola jako táta, mohly bychom jet až k chatě a nemusely bychom udělat ani krok pěšky.
Zaparkovaly jsme u cedule, která říkala, že používáme nejvyšší veřejnou silnici na Novém Zélandu, a vyrazily. Ještě sice nepršelo, ale foukalo a byla zima. Po chvilce jsme překročily umělý potůček, o kterém máma říkala, že ho postavili staří horníci, aby jim pomohl najít ještě víc zlata. Viděly jsme taky pána s lopatou, ale než jsme k němu stačily dojít a zeptat se ho, jestli taky hledá zlato, byl pryč.
Chata Old Woman, Stará žena, je malá, ale hezká. Postavili ji v 60. letech pro pastevce dobytka. Dokonce má i ohniště, ale nikde kolem nejsou žádné stromy ani dřevo.
Takovou krajinu jsem ještě neviděla. Zvlněné kopečky, hřebeny a na nich ležící obrovské kameny – samostatně i ve skupinkách – byly úplně všude. Po obědě jsme šly prozkoumávat okolí, a tak jsem si mohla na pár skal vyšplhat. Dobrá zábava. Pak jsem uviděla hezkou kytku, která vypadala jako chlupatá koule. Rozhodla jsem se, že si ji vezmu domů, ale máma říkala, že tyto rostliny jsou vzácné, a tak si je můžeme jenom pohladit (jako jsem to dělala s Bensonem) a pak je musíme nechat tam, kde jsou.
Těšila jsem se, že potkám nové kamarády, ale nikdo nepřišel a my jsme měly chatu samy pro sebe. Aspoň tak bylo v pohodě, když jsem vstala v 6 ráno (máma říká, že to teda v pohodě nebylo, ale ona se nepočítá).
Po cestě zpátky jsme vyšplhaly ještě na jednu skálu s černo-bílým železným jehlanem a taky jsme se jely podívat do Starého Cromwellu. Je to stará část města s budovami, zachráněnými, když se tady budovala přehrada. Nikdo v nich nebydlí, protože je to muzeum. Byly tam taky umělecké galerie, ale nebylo mi dovoleno je navštívit, protože prodávaly spoustu křehkých věcí. Místo toho jsem si na břehu jezera hrála s novozélandskými kachnami a to byla přinejmenším stejně dobrá zábava jako rozbíjení skla.
Vaše Annie
