ROB ROY GLACIER: OBĚD S VÝHLEDEM

Ledovec Rob Roy padá z vrcholku stejnojmenné hory v Národním parku Mount Aspiring. Na konci 5kilometrového treku je vyhlídkové místo, kam jsem dnes šla s mámou.

Nejdřív jsme se ale musely dostat na parkoviště se srandovním názvem Maliníková říčka, a to byla dlouhá jízda. Posledních 30 kilometrů bylo štěrkových, byl tam provoz jako na Václaváku a hrozně moc velkých karavanů. Házely na nás prach a tak jsem nic neviděla. Nuda.

Pak jsme konečně vyrazily a hned to bylo o hodně lepší. Trek byl jednoduchý a většinu cesty jsem šla sama (máma říká, že ČÁST cesty jsem šla sama, ale já myslím, že to byly aspoň 2/3). Předběhly jsme většinu pomalých lidí, a tak jsme to místo na konci měly jenom samy pro sebe… aspoň pět minut.

A že to bylo hezké místo. Na hoře bylo hodně ledu a z něho padala spousta pramínků. Máma říká, že to jsou vodopády. Jakože padající voda. Myslím, že to dává smysl.

Dokonce jsem viděla i lavinu. Vlastně jsem ji nejdřív slyšela, dělala hrozný hluk. A pak jsem to uviděla: z hory se valila spousta sněhu. Škoda, že jsme nebyly blíž, mohla jsem postavit sněhuláka. A škoda, že tam s námi nebyl táta, mohly jsme jít o něco výš a sáhnout si na led. Vsadím se, že byl pěkně studený!

Místo toho jsem poobědvala, polezla si trochu po skalách a pak už jsme se vydaly na cestu zpátky. Zase jsem hodně šla sama (máma říká, že jsem utíkala, a proto mám poškrábané obě ruce) a zase jsem předběhla všechny lidi.

Není divu, že jsem na večeři snědla velkou misku boloňských špaget a o půl sedmé šla na kutě. Byl to dlouhý den.

Vaše Annie