MEG HUT: NEBYLO TAM ŽÁDNÉ DŘEVO!
- coupkovasvatava
- Oct 29, 2017
- 2 min read
Chata Meg je hrozně stará chata v Chráněné oblasti Pisa asi tak 30 kilometrů od Wanaky. Chata Meg je chata, kde se před hrozně dlouhou dobou seznámili máma s tátou. A chata Meg je taky místo, kam mě máma vzala o víkendu kempovat. Juchů!
Když jsme šly přes noc trampovat naposledy, ještě jsem ani neudělala svůj první krok. Tentokrát pro mě ale máma naplánovala hodně chození. Ze začátku se mi to zdálo jako dobrý nápad: mělo to být jenom 7 kilometrů, to by zvládlo i mimino! Ale když jsem uviděla ten kopec před námi, ještě jeden za ním a všechny ty kopce kolem, změnila jsem názor a šla jsem spát. Takže když jsem se o skoro dvě hodiny později probudila před chatou Meg, máma mi musela připomenout, že ti pánové na čtyřkolkách nás ve skutečnosti předjížděli po cestě nahoru. A co na tom vlastně záleží: byli hodní a dokonce nám dali i vychlazené pivo (pro mě) a limonádu (pro mámu, nebo to bylo naopak :-/?).
Hned jsem se do chaty zamilovala a začala ji prozkoumávat zevnitř i zvenku a opravdu jsem si to užívala až do doby, než máma začala otravovat se dřevem. Tvrdila, že tam žádné není, a já jsem přitom na vlastní oči viděla všechny ty mrtvé stromy kolem. Donutila mě hrát si mezi nimi (což bylo ve skutečnosti docela fajn), zatímco něco kutila se zvláštním nástrojem, který jsem do té doby ještě neviděla a na který mě nenechala ani sáhnout (nuuuda!), potila se a klela. Když to konečně dodělala a já jsem se začala u stromů nudit, dostali jsme společnost! Tři lidi z Cromwellu přišli přenocovat na chatě stejně jako my. Mluvili srandovně a měli spoustu věcí, které jsem mohla krást a hrát si s nimi, dokonce mi dali i pravý německý preclík! Mňam!
Máma je přiměla udělat ještě nějaké dřevo, což byla docela sranda, protože večer bylo tak teplo, že jsme nakonec ani nezapálili oheň. No co, někoho dalšího to potěší a táta, který věří v karmu, by řekl, že se nám to někdy v budoucnu vrátí.
V mém hráškovém spacáku se mi spalo úplně skvěle. Vzbudila jsem se jenom jednou a jsem si jistá, že to bylo jenom kvůli tomu, že Ryan hrozně chrápal. V 6.30 už bylo úplně světlo, na což jsem osazenstvo chaty nezapomněla hlasitě upozornit. Daly jsme si výbornou snídani, trochu si pohrály, rozloučily se s našimi novými kamarády, uklidily chatu a vyrazily.
Zkusila jsem na mámu stejnou “jen-si-dám-krátkého-šlofíčka” strategii, ale tentokrát mi to nevyšlo: máma mě vynesla jen dva kilometry do kopce, poponesla kousek z kopce, pak mě vyndala z nosítka, podala mi můj beruškový batoh nacpaný hračkami a svačinkami (těžký!) a musela jsem šlapat sama.
Na rovných úsecích mi to šlo fakt dobře, ale těch tam na(ne)štěstí tolik nebylo a já se zatím učím, jak z kopce dolů brzdit, takže poté, co jsem si o ostrý šutr nabila čelo, máma usoudila, že bude lepší zase mě nést.
Každopádně to byl super výlet, snad první z mnoha, na které brzo vyrazíme.
Vaše Annie
P.S.: Ještě jsem si ani nestačila sundat pohorky a už máma začala organizovat další nedělní lekci rukodělných činností. Tentokrát v ní hrála hlavní roli obrovská dýně. Teď je úplně dutá a plná děr a máma říká, že za pár dní uvidím, na co vlastně je.
