AUSTRÁLIE V: KOALY JSOU SUPER
- coupkovasvatava
- Aug 20, 2017
- 3 min read
Dneska jsem viděla čtyři a jsou fakt cool. Abych byla upřímná, nejdřív jsem si jich ani nevšimla, protože jenom seděly vysoko ve větvích a dávaly si šlofíka. Máma na ně ukazovala, a i když já teď už taky umím ukázat, říct „tam“ a vyžaduju, aby se všichni tím směrem podívali, nepochopila jsem, co po mně chtěla.
Všechno se ale změnilo, když přišli lidi s hromadou eukalyptových větví: koaly se okamžitě probudily, začaly poskakovat kolem a cpát se listím. Pak už jsem je viděla moc dobře a byly super. A taaak roztomilé: chtěla jsem si je pohladit, ale paní říkala, že jako plyšoví medvídci jenom vypadají a ve skutečnosti mají hrozně ostré drápy. Ty já mám ale taky, protože od doby, co nám v Kambodži na letišti zabavili nůžky, se máma ještě neodhodlala pořídit nové.
Koaly ale nebyly to jediné, co jsem dneska viděla, protože jsme se ráno šly s mámou podívat do rezervace Blackbutt. Není to daleko od našeho domu a mají tady spoustu druhů zvířat, co žijí jen v Austrálii – máma říkala, že jsou endemické. To znamená, že je nemůžete potkat v České republice a ani na Zélandu. Zvláštní. Byly tam lenošní vombati (jejich hranaté bobky jsem poprvé viděla na výletě k 60stopému vodopádu – podívejte se na AUSTRÁLIE III: VE VODOPÁDU JSOU PIJAVICE!), jenom malí klokani a velcí emu. Ale mým nejoblíbenějším zvířetem byl pták, co má děsně složité jméno – v překladu něco jako „žlutohnědá žabí pusa“. Zrovna jsem se mámě chystala říct, že je to hezká sova, když paní, co je tady krmila, prohlásila, že to ve skutečnosti žádné sovy nejsou.
S mámou jsme posledních pár dní strávily prozkoumáváním Cardiffu a okolí. Abychom se dostaly do Národního parku Hunter Wetlands, musely jsme jednou přestoupit, ale mně vlaky nevadí, vždycky se tady toho spousta děje. Centrum parku leží mezi pěknými malými jezírky a bylo tady hodně ptáků. Šly jsme se projít a vyšplhaly na věž, ze které šlo vidět ještě víc ptáků. Uvnitř byla zrovna plazí show a já jsem si mohla šáhnout na… krokodýla!!! Juchů! Vypadají hrozně slizce, ale ve skutečnosti je jejich kůže suchá. Měli tady taky bezva dětské hřiště, kde jsme si mohly hrát ještě mnohem déle, protože když jsme se zase dostaly na nádraží, máma zjistila, že náš vlak jede až za 55 minut. Nuda :-(!
Včera hrozně foukalo, ale nevypadalo to tak zle až do doby, než jsme vystoupily z autobusu u přístaviště v Newcastlu a vydaly se podél pláže Nobby k majáku a dál na konec přístavní hráze. Tam jsme se pěkně namočily, protože obrovské vlny se přelévaly přes zeď, kterou tady ve skutečnosti postavili proto, aby je zastavila. Včera to teda moc dobře nefungovalo. Pak se máma rozhodla, že je čas na svačinu a začala mě krmit na pláži. Scenérie byla sice prima, ale jogurt byl v momentě plný písku a skřípalo to mezi zuby. Dokonce i mořské art deco lázně byly zaplavené - evidentně jsme si nevybraly úplně nejlepší den na procházku podél pobřeží. Když jsme ale sešly od katedrály dolů, počasí se trochu umoudřilo a dokonce jsme si na mole mohly dát i dobrou kávu, bez toho aby nás odvál vítr.
Nahrála jsem pro vás krátké video:
Zítra se čtou v knihovně v Cardiffu knížky pro děti a já tam s mámou jdu. Pokud tam bude aspoň tolik hraček jako ve čtvrtek na „Read and Rhyme“ a pokud je budu moct mít všechny pro sebe (moc mě teď nebaví dělit se o věci), bude to paráda.
Vaše Annie
