MALAJSIE II: S BABIČKOU NA PLÁŽI

Poslední skoro dva týdny jsem se, přiznávám, tak trochu poflakovala. V Kuala Lumpuru jsme se pár hodin vyspaly v hotelu u letiště a pak půl dne cestovaly – autobusem na malé letiště, hodinu letadlem do města Kota Bharu, hodinu taxíkem na molo a pak konečně asi 45 minut motorovým člunem na náš ostrov.

„Náš“ ostrov, tím jen tak mimochodem nemyslím Perhentian Kecil, ale Perhentian Besut. Další ukázka máminých upadajících organizačních schopností: všem tvrdila a i sebe sama přesvědčila o tom, že náš bungalov bude na klidné straně malého ostrova. Dokonce se už i „předobjednala“ k Turtle Bay Divers na Long Beach. Hahaaaa… sedím na naší terase kousek od pláže velkého ostrova, a tak moc dobře vím, že Reef Chalets jsou, vždycky byly a vždycky asi i budou na ostrově velkém.

Ne, že bychom si na něco mohly stěžovat. Nás bungalov je super, je tady čisto, klimatizace a vlastní koupelna. Neviděla jsem tady zatím ani jednoho švába, a to mám matraci přímo na zemi. Máma s babičkou se dokonce obětovaly a daly mi svoji moskytiéru - šplhat po ní je velká zábava, ale nedělám to moc často, protože vím, že to máma nesnáší.

S mámou někdy není úplně snadné pořízení. To s babičkou je to mnohem snadnější, a tak se vždycky těším, až se máma ráno odejde potápět a na pár hodin od ní máme klid. Jednak mám babičku (a všechny hračky, co mi dovezla) na chvilku sama pro sebe, jednak mám pocit, že v tom moři asi musí být něco docela hezkého, protože máma se vždycky vrátí jako znovuzrozená.

Kromě toho, že si hraju na terase našeho bungalovu, kde je stín, chodím taky na pláž. Na té naší stín není, a tak musíme kousek dál – vlastně až na konec směrem k Turtle Beach. Tam jsou velké kameny, kolem kterých trénuju chození, a babička s mámou tam šnorchlují. Teď už vím, co to je. Ale když si babička tu strašidelnou masku s trubkou nasadila poprvé, dost mě to vyděsilo.

Na ostrově není supermarket, a tak sem pro mě máma s babičkou všechno musely přivézt. Plínky, jídlo a tak. Ta japonská jídýlka, která jsme koupily v Kawagoe, mi teda chutnají ze všeho nejvíc. Ale ochutnávám prakticky všechno, co si máma s babičkou dají k snídani nebo k večeři – nejvíc mi zatím asi chutnalo rybí kari – i když teda pálilo dvakrát. Šetřit plínky tady není problém – většinu dne jsem prostě bez nich.

Jeden den jsme si vzaly taxi (rozuměj: člun) na Turtle Beach: mořské želvy tam prý za úplňku kladou vajíčka a je tam moc hezky. A pak jsme se dvakrát jely podívat také na malý ostrov.

Poprvé jsme se nechaly vysadit na Long Beach, to je ta proslulá party pláž, a prošly jsme se odsud džunglí na protější stranu ostrova, kde je Coral Bay. Tam si máma původně myslela, že budeme bydlet. Upřímně si myslím, že nikdo z nás nelituje, že nejsme ani tam ani na Dlouhé pláži, ale na našem „nudném“ velkém ostrově.

Naše druhá cesta na malý ostrov byla do vesnice s mešitou, kde žijí „normální“ lidi (rozuměj: ne-turisti). Mamce se tam líbilo. Babičce se tam nelíbilo. A nakonec jsme se odtamtud nemohly dostat, protože tu nebylo žádné vodní taxi. Nakonec nás vzal pán, co někam vezl kanystry s benzínem a krabičky s jídlem.

Babička už musí do práce, a tak odsud zítra odjíždíme. Máma do práce nemusí, a tak hádám, že my domů ještě nejedeme.

Vaše Annie

Pár faktů

Kdy: 15. - 29. 6. 2017 Kam: Kuala Lumpur - Subang - Kota Bharu - Kuala Besut - Perhentian Besut (Malajsie) Jak: autobus, letadlo, taxi, motorový člun

Jak dlouho: 1 hod. + 1 hod. 5 min. - 1 hod. + 45 min. Jak daleko: (57 + 349 + 52 + 15)*2 = 946 km