ZEMĚ VYCHÁZEJÍCÍHO SLUNCE I: KAWAGOE NENÍ TOKIO
- coupkovasvatava
- May 26, 2017
- 2 min read
Nechápu, jak si máma mohla myslet, že teta bydlí v Tokiu, když to vůbec není pravda. Z Kawagoe to sice do Tokia není daleko, ale je to úplně samostatné město. Máma se rozhodla, že si tady dáme dva dny na zotavenou z absolutní změny všeho (polokoule, ročního období i prostředí), než odsud zamíříme dál na Hokkaido.
Abych to vysvětlila: jih Honšú už máma s tetou prozkoumaly, když tu byla máma na návštěvě v roce 2014, a tak chce tentokrát vidět něco jiného. Mně je to jako vždy jedno, a tak asi pojedeme. Trochu mě teda mrzí, že teď pár dní nebudeme v tetiččině pidi bytečku, kde je to vcelku super. Teta se kvůli nám odstěhovala na pohovku do obýváku a my máme s mámou ložnici pro sebe. Já teda nespím na posteli, ale na zemi na futonu, protože po mém slavném pádu na hlavu z asi nejvyššího lůžka na této planetě v hotelu v Christchurchi to už máma prý nechce znovu riskovat.
V obýváčku s kuchyní je bezva skleněný konferenční stolek, u kterého se dobře trénuje stání, a když se chce člověk trochu umýt, vstupuje do sprchového koutu přímo od něho. Oknem se dá z kuchyně navíc vylézt na terasu s umělou trávou, což je teda bomba, protože venku je asi třicet stupňů. Přesně podle mých představ :-).
První dva dny jsme s mámou strávily objevováním Kawagoe. Měly jsme na to horu času, protože já jsem se rozhodla neakceptovat pouhý tříhodinový časový posun (proč taky, když je venku o půl páté světlo jak v poledne, že?) a den pro nás tím pádem začíná ve 4.30. Staré čtvrti města se říká Koedo Kawagoe a jsou tu typické staré dřevěné domy. Většina z nich má v přízemí obchůdek, kavárnu nebo restauraci. V jedné z nich máma koupila zelenou matcha zmrzlinu, se kterou jsme si sedly před svatyni a celou jsme ji snědly.
Dnes celý den lilo jako z konve, tak jsme oběhaly obchody a nakoupily pro mě spoustu jídla. Nemám tušení, co je jeho obsahem, protože nikdo tady neumí anglicky a nebyl tedy schopen nám to sdělit. Na první pohled to sice vypadá dost nevábně, ale když překonáte prvotní nechuť, je to mňamka.
Zítra ráno letíme na Hokkaido a já teda musím říct, že teta maká jako šroubek a moc jsem si jí zatím neužila. Ale prý za námi přijede po Hokkaidu a někam vyrazíme. Jmenuje se to Kjóto a máma je z toho úplně odvařená.
Vaše Annie
