KAMBODŽA II: CHRÁMY, CHRÁMY A ZASE CHRÁMY

Ten chrám, co máma chtěla vidět, se jmenuje Angkor Wat. A pak je jich tady ještě dalších tisíc více či méně podobných. Do Siem Reap jsme z Phnom Penhu přeletěly, přece jen 50 minut v letadle a minimálně 6 v autobuse je trochu rozdíl a mě to v autobuse už moc neba.

Odpoledne jsme šly trochu prozkoumat město a pak se nechaly tuk tukem zavézt na pokladnu, kde máma zaplatila – a teď se držte – 67 dolarů za 3denní vstupenku do chrámů! Tolik hraček, co jsem za to mohla mít! Na první chrám jsme vylezly ještě ten samý večer, a i když to nejdřív vypadalo na déšť, nakonec z toho byl docela solidní západ slunce. Což mně bylo upřímně jedno, ale líbilo se mi lézt po těch starých kamenech, takže jsem to mámě tolerovala.

Ráno jsme se poprvé potkaly s Chantrou, neboli Tomem. To byl náš tuk tuk řidič. Máma si ho našla na tripadvisoru a zabookovala na celé tři dny, kdy nás vozil tam a zpátky. Trochu se za mámu stydím, protože mu rozbourala celý jeho skvělý chrámový itinerář a vyžádala si pro nás speciální přístup a ještě vyhandlovala speciální cenu. Takže nás Tom vždycky ráno vyzvedl před hotelem, zavezl nás k nějakému chrámu, který jsme dopoledne prošmejdily, pak nás na oběd zavezl zpátky a později odpoledne to s námi absolvoval ještě jednou.

Já si nestěžuju – aspoň jsem si pořádně mohla užít těch jízd tuk tukem, to je moje. Stála jsem na sedadle a mávala na lidi, co kolem jezdili na motorkách. A to nutné zlo v podobě chrámů v mezičase jsem už nějak přežila. Myslím, že mámě se nejvíc líbil hned ten první chrám – s několika patry a stovkami usměvavých hlav Buddhů. Za mě taky docela ušel – máma mi dovolila hrát si tady mezi kameny a potkala jsem tu kambodžskou holčičku, co mi dala nějaké mušle.

K zahození nebyl ani Ta Prohm, kde se natáčel Tomb Rider a který doslova požírají obrovské stromy. Jednou strhnou k zemi všechny jeho věže a zdi a nic tady nezbude. Takže nakonec možná dobře, že jsme se sem s mámou ještě stihly podívat. Docela ušel i samotný Angkor Wat, kde jsem od pana mnicha dostala požehnání a náramek pro štěstí. Trochu mi ale zkazilo dojem to, že nás nepustili na nejvyšší ochoz (prý je to pro děti moc nebezpečné), a pak jsem se musela naštvat na mámu, která se mě, aby se tam mohla podívat, pokusila udat jakési paní, co to tady hlídala. Do večera jsem s ní za to nemluvila.

Poslední den musel Tom zůstat doma a učit se s dcerou na písemku, a tak pro nás přijel jeho kamarád a vzal nás ještě na jeden poslední chrám. Ten byl hrozně daleko a bylo tam hrozně moc lidí, co si pořád něco fotili a motali se pod nohama. Máma z toho byla nepříčetná, a tak jsme se šly radši projít po okolí. Mám pocit, že už těch chrámů měla nakonec taky dost.

Večer jsme zašly na večeři s Otou: to je kamarád Jurka, co ho máma zná. Ota bydlí v Siem Reapu a má thajskou manželku. Taky vodí lidi do chrámů, a to hlavně brzo ráno, když je ještě tma. S Otou byla sranda a ještě bych i chvilku poseděla, ale už se mi chce spát a ráno zas brzo vstáváme.

Vaše Annie

Pár faktů

Kdy: 2. - 6. 7. 2017 Kam: Phnom Penh - Siem Reap (Kambodža) Jak: letadlo, tuk tuk

Jak dlouho: 40 min. + 30 min. (+ spooousta hodin v tuk tuku) Jak daleko: 235 + 10 = 245 km (+ spousta km v tuk tuku)