ZEMĚ VYCHÁZEJÍCÍHO SLUNCE IV: A ZASE JEDEME DO HOR

Tak jsme zase skončily v horách. Ono to v Japonsku, hádám, není zas takový problém. Máte-li snad z nějakého důvodu představu, že je to placka posetá rýžovými políčky a nic víc, vězte, že souostroví je vulkanického původu. Takže tak.

Než ale přejdu k těm opravdovým horám, nechte mě krátce zmínit můj v pořadí druhý cyklistický zážitek. Ten byl totiž trochu víc podle mít představ. S mámou jsme se chtěly v Matsumoto podívat na wasabi farmu Daio, která je asi čtyři kilometry od vlakové stanice. Nejezdí tam žádná doprava, zato tady všichni za pár korun půjčují kola. Dostala jsem sedátko vepředu před řídítky a žádnou helmu = měla jsem královský výhled. Dojet na farmu nám navíc trvalo asi 15 minut, takže jsem se ani nestihla vyděsit tím, jak to máma brala od pangejtu k pangejtu. Že wasabi je zelená pasta, to jsem věděla, ale s čeho se vyrábí, to jsem neměla tušení. Teď už to vím a vím i, jak chutná wasabi zmrzlina. Matně si vzpomínám, že mi máma říkala něco o olizování kovových částí sedátka... Po cestě zpátky na nádraží jsem se pěkně třískla do zubů, a protože jsem přes slzičky stejně nic neviděla, na posledních pět minut jsem radši usnula.

V Matsumotu je taky super starý dřevěný hrad, kam jsme dokonce dostaly slevu na vstupném – asi že už bylo kousek před zavíračkou. Dá se vylézt až snad do šestého patra a ty poslední schody jsou skoro jak žebřík. Ale výhledy na hory jsou odsud fenomenální.

V prvním ranním autobuse do Kamikochi jsme byly skoro samy. Nejdřív jsme se teda zastavily odhodit krosnu v Hirayu Onsen, kde budeme bydlet. Nechápu, že na nás máma musí šetřit a nezaplatí nám nějaký ten hotýlek přímo v horách. Kamikochi leží v nějakých 1 500 metrech nad mořem v horách Hida, což je severní část Japonských Alp. Říká se o něm, že je to jedna z nejhezčích oblastí Japonska a asi aby to tak zůstalo, nesmí sem soukromá auta, ale jen autobusy a taxíky. Obojí je (stejně jako těch pár hotelů tady) samozřejmě drahé jak výlet na měsíc.

Bylo zataženo, místy mrholilo, místy pršelo, tak jsme se prošly podél řeky Azusa nejdřív k jezeru Myojin a pak po druhé straně k jezeru Taisho. Celou dobu máma doufala, že aspoň na chvilku zahlídneme některé z těch okolních třítisícovek, což se nestalo. Navíc jsme už byly značně znechucené z těch milionů domácích turistů, co za prvé chodili hrozně pomalu a za druhé si se mnou pořád chtěli dělat selfíčka, tak jsme jely domů.

Plán druhého dne byl jasný. Teda skoro. Až do poslední minuty máma laborovala nad tím, jestli místo k chatě Dakesawa nevylézt rovnou na činnou sopku Yakedake. Nakonec jsme nelezly nikam, protože ráno lilo jako z konve. Zůstaly jsme v našem městečku pod neviditelnými horami a šly jsme se jenom podívat k vodopádu, který byl mimochodem naprosto bomba a nikdo u něho nebyl. Pak jsme se zastavily v onsenu. Byla tam spousta venkovních bazénků s různě teplou vodou, a co na tom bylo nejlepší – nesmělo se tam v plavkách. Takže ani v plínce. Juchů. Přísahám, že jsem se do vody ani jednou nevyčůrala. No fakt.

Je mi jasné, že mámu děsně štvalo, že jsme v horách a nikam nešplháme. Takže když jsme se ráno vzbudily a bylo azuro a všude kolem najednou spousta hor se zasněženými vrcholky, vůbec mě nepřekvapilo, že místo na autobus zpátky do Matsumota sedáme ještě jednou na ten předražený do Kamikochi.

Abych to zkrátila: V devět jsme v 1560 metrech nad mořem začaly lézt do kopce a před jedenáctou jsem se už plazila po heliportu u chaty Dakesawa v 2170 metrech. Všude kolem byla hromada sněhu a trek na třítisícovku Hotakadake byl kvůli němu zavřený, takže už jsme dál nemohly. Naštěstí. Po cestě zpátky z hory mě máma nesla na zádech a batoh vepředu, což hodnotím jako velmi dobrý nápad, hlavně na těch prudkých zasněžených svazích.

No a to by bylo asi tak všechno z Kamikochi. Po cestě zpátky do Kawagoe za tetičkou jsme nastoupily do jediného shinkansenu, který nám byl i s máminým JR passem zapovězen. Další zastávka byla naštěstí až ta naše a že by kvůli nám ten rychlovlak ve 300kilometrové rychlosti někde na poli zastavili, aby nás z něho vyhodili, to nás tam radši přetrpěli. Takže konec dobrý, všechno dobré.

Vaše Annie

Pár faktů

Kdy: 6. – 9. 6. 2017 Kam: Nara – Matsumoto – Hirayu Onsen – Kamikochi – Matsumoto - Kawagoe (Japonsko) Jak: vlak, autobus (+ hodně km pěšky)

Jak dlouho: 4 hod. 10 min. + 2 hod. 25 min. + 2 hod. 53 min. Jak daleko: 378 + 51 (*2) + 12 (*4) + 271 = 898 km