CATLINS: JAK JSEM PROHÁNĚLA OVCE

Murray má 75 let, píše knížky, válí s počítačem… a hlavně má rád lidi. To proto dělá couchsurfing, kde ho máma potkala poprvé, když před dvěma lety cestovala po Zélandu. Murray bydlí a pracuje na Johnově farmě a tam jsme taky s mámou vyrazily, když táta odjel na svůj první dlouhý výlet do hor.

Vyrazily jsme ráno a z naší vesnice na farmu nám to trvalo skoro 7 hodin. Farma je 25 kilometrů od Owaky, což je „hlavní město“ nádherné oblasti Catlins na jižním pobřeží Jižního ostrova. Zaprvé: je to daleko (ale ne zas tak daleko). Za druhé: cesta je klikatá a občas nezpevněná (hlavně její poslední část). Za třetí: zlobila jsem (ups).

Když jsme konečně dojely k Murraymu, už tam byli dva couchsurfeři z Německa. Byli to první z mnoha, které jsme v následujících dnech ještě měly potkat – a dočasně dát vale našemu samotářskému způsobu života! Pak se Murray vrátil z práce domů a já jsem se do něho hned zamilovala: takový super dědeček! Házel úsměvy na všechny strany a vždycky měl po ruce nějakou historku ze svého zajímavého života.

V následujících dnech jsme měly spoustu práce s prozkoumáváním farmy a Catlins – máma mi chtěla ukázat místa, kde se jí to líbilo, ale taky ta, kde ještě nebyla. Do první kategorie patřila zátoka Curio a žlutoocí tučňáci. Naneštěstí jsme tam nikdy nedojely – po cestě se opravoval most a objížďka byla tak děsně dlouhá, že to máma vzdala a já jsem tak ty srandovní nemotorné ptáky, co po setmění přicházejí z moře na břeh, nikdy nepotkala. Místo toho jsme si udělaly krátkou procházku k vodopádům McLean Falls a na zpáteční cestě se zastavily na oběd na bílé pláži v zátoce Tautuku. Bylo to moje první skutečné setkání s pískem a byl tak bomba, že jsem se v něm prostě nemohla přestat hrabat a cpát si ho do pusy.

Mezi dosud neobjevenými místy byla zátoka Cannibal – dlouhý pruh pláže nedaleko od Owaky, kde žijí mořští lvouni. Ty obrovské, smradlavé, tlusté příšery se tam jen tak líně povalovaly. Ale líně, ospale a nemotorně vypadaly jen do doby, než jsme se k nim moc přiblížily. Pak se z nich najednou staly příšery velmi mrštné. Ano, běžely jsme a já musím říct, že na mě udělalo dojem, jak máma umí být rychlá, když chce. A ano, pár hezkých fotek udělala.

Tom je Johnův syn, hraje na kytaru a na bicí, má svoji vlastní kapelu a je tak všeobecně super. Jeden den Tom a Murray potřebovali pomoct s přemístěním ovcí z jedné ohrady do druhé, tak jsem se nabídla. S mámou jsme naskočily na čtyřkolku, jezdily po farmě a křičely „Běžte pryč, ovečky!“ Byla to sranda.

A pak přijeli na návštěvy Murrayeho syn Brandon a jeho přítelkyně a zase jsme měli plný dům. Plný dobrých historek a vynikajícího jídla, které vařili tak nějak všichni dohromady (máma se taky připojila, takže to možná zas taková mňamka nebyla?).

O pár procházek a dobrých káv v místní kavárně později přišel čas sbalit všechny moje hračky a vyrazit na cestu zpět do Mount Cooku. Bylo mi z toho trochu smutno – zvykla jsem si na Murrayho -, ale zároveň jsem se i hrozně těšila: zase uvidím tátu, juchů!

Vaše Annie

Pár fakt

Kdy: 8. – 16. 2. 2017 Kam: Catlins, Owaka Valley Road (Nový Zéland) Jak: auto (čtyřkolka :-))

Jak dlouho: 7 hod. Jak daleko: 404*2 = 808 km