MOUNT COOK II: MŮJ KAŽDODENNÍ ŽIVOT

Připraveni na pořádnou nudu? Tak tady to máte.

Jak vypadá náš běžný den? Vstáváme v 7 (teda za předpokladu, že se rozhodnu být hodná a nechám náš všechny pořádně si přispat), máma s tátou si dají kávu a snídani (vlastně máma si dá snídani, táta tvrdí, že nemá hlad), já si chvíli hraju s hračkami a pak v 8 táta odchází do práce. V tom okamžiku se mnou máma zůstává sama a já – z nějakého důvodu – začnu být protivná a musím jít na 30-50 minut zpátky do postele.

Co se děje potom záleží hlavně na tom, co je zrovna za den v týdnu.

V pondělí je v Twizelu (to je to město 55 kilometrů od vesnice, kde bydlíme, pamatujete?) něco, čemu tady říkají „Hlavně hudba“ a co organizuje církev. Ne, není na tom nic náboženského. A ano, zpíváme dětské písničky, hrajeme na hudební nástroje a tak vůbec trochu procvičujeme ta naše malá tělíčka. Po půl hodině těchto aktivit děti dostanou sváču (posledních několik týdnů mi máma konečně dovolila sníst můj krekr, juchů!), mámy si dají kafíčko, trochu poklábosí a je to. Aspoň pro většinu z nich teda, já mám v tom okamžiku pořád ještě před sebou 55 kilometrů v autosedačce.

Nebo 150 kilometrů. Máma nás přihlásila na kurz masáže miminek, takže každé pondělí po hudbě místo toho, abychom jely zpátky domů, zamíříme do Wanaky a strávíme den nebo dva u Susan. Masáž je v úterý odpoledne… a je to věc jednoznačně natolik zajímavá, že si zaslouží svůj vlastní příspěvek (mrkněte na WANAKA: JAK NAMASÍROVAT BATOLE).

Středa je v Mount Cooku nudná, protože se nic neděje. Ale když jsme ve Wanace, jdeme do knihovny, kde se čtou knížky pro děti. Máma si myslí, že není nikdy moc brzo na to začít dětem číst a aspoň třetina všech mých hraček už je literatura. Někdy trochu otrava mít rodiče knihomoly.

Každopádně je čtvrtek a my jsme zpět v Mount Cooku, kde právě začala dětská skupina.

A pak přichází pátek, sobota a neděle, které jsou pro většinu normálních lidí dny, na které se těší nejvíc. Ne pro nás – nikde se totiž nic neděje.

Obecně řečeno samozřejmě, protože táta má někdy volno (což ne vždy nutně znamená, že je na programu dne něco vzrušujícího) a někdy děláme něco super s mámou. Například si jdeme zaplavat do horkých bazénů v Tekapu (to když je na webu, co je máma na něho tak pyšná, speciální akce). Nebo vyrážíme kempovat. Kempování je něco, co prostě ZBOŽŇUJU (více o něm v příspěvku NOVÝ ZÉLAND: KDYŽ JDU KEMPOVAT), a zároveň něco, co kompletně mění můj denní režim, o kterém si po přečtení tohoto příspěvku možná myslíte, že mám.

Velká část aktivit, které jsem zmínila, předpokládají řízení – hodně řízení. Já zatím neřídím, a to znamená, že sedím v autosedačce, kterou jsem měla docela ráda, když jsem byla malá, ale teď ji upřímně řečeno nenávidím a dávám to hlasitě najevo, což se, zdá se, mámě moc nezamlouvá.

Není dne, kdy bychom nešly na výlet. Ať už svítí sluníčko, nebo prší. Někdy je to jenom krátká procházka – track, co se jmenuje Governor´s Bush -, někdy o něco delší – třeba výlet k jezeru Hooker s ledovými krami a hezkými výhledy na Mount Cook, nebo Red Tarns s malými jezírky a dalšími výhledy. Je přitom docela dost pravděpodobné, že se po cestě domů stavíme na dobré kafíčko do kavárny Old Mountaineer´s.

Když dorazíme domů, máma uvaří večeři, uklidí, vypere… dělám si srandu – někdy to sice dělá, ale zmiňovat to v souvislosti s našimi každodenními aktivitami by bylo trochu přehnané, promiň, mami :-).

Když je hezky, táta většinou zůstává v práci dlouho a vrací se kolem 5.30. Pak uvaří večeři, uklidí, vypere… zase si dělám srandu. Ale vaří častěji než máma, to zase jo.

Kolem páté hodiny odpolední začínám mít skoro dost. Čím víc se moje tělo chce v průběhu dne pohybovat, tím dříve přichází ten moment, kdy začínám být protivná jak osina... znáte to. Takže si jdu na chvilku dáchnout, pak se vykoupu s kačenkou, balonkem a konvičkou, sním večeři a to je tak zhruba vše.

Noci jsou velmi standardní, pokud tedy snad netrváte na nějakém režimu. Jednoduše řečeno vstávám, kdy a jak často se mi zachce. Když si některé dny dám pár hezkých hodin v kuse, pak se další den probudím každé dvě hodiny – nemůžu přece dopustit, aby si rodiče začali myslet, že se můžou v noci hezky vyspat, že?

Vaše Annie

Pár faktů

Kdy: různá data Kam: Aoraki Mount Cook Village - Twizel/Wanaka (Nový Zéland)

Jak: auto

Jak dlouho: dlooohé hodiny Jak daleko: spousta km