Z ČESKÉ REPUBLIKY NA NOVÝ ZÉLAND: JAK JSEM SE OCITLA NA DRUHÉM KONCI SVĚTA
- coupkovasvatava
- Jan 19, 2017
- 2 min read
Jednoho dne máma s tátou zarezervovali ty nejdražší letenky (už jsem zmínila, že táta měl města až po krk a chtěl jet domů - TEĎ HNED?) a v úterý 17. ledna jsme se rozloučili s českými prarodiči a nastoupili do letadla na druhý konec světa.
Prvních 50 minut do Frankfurtu jsem byla hodně (a hlasitě) smutná a dokážu si představit, že rodiče se začali pomalu smiřovat s tím, že následujících 28 hodin budou zlý sen. Asi tak 10 minut před tím, než si ji zavolali k pultíku, vzpomněla si máma na jednu důležitou věc, a sice že cestovat na Nový Zéland coby turista vyžaduje prokázat se zpáteční letenkou. Kterou jsme neměli. Ups. Po dlouhém telefonátu, kdy se táta snažil imigrační úřednici vysvětlit naši situaci a slíbil jí možné i nemožné, nám bylo dovoleno nastoupit. Osobně si myslím, že by v tom okamžiku táta mámu nejradši nechal stát u brány.
V letadle jsem dostala svoji vlastní postel a smutek z předchozího letu vystřídalo vzrušení. Teda bylo to samozřejmě pořád dlouhé a super nudné, ale já jsem byla ještě malá, měla jsem dost jídla, pohodlné místo na spaní a to nejdůležitější, svoji ovečku, takže to nebyla až taková hrůza. Když se na to podívám zpětně, když už vím, co všechno jsem si tehdy vlastně mohla nárokovat, udělala bych to dnes všechno jinak. Líná huba, holé neštěstí, že?
V Singapuru jsme museli ještě jednou přestoupit. Měli jsme tam 4 hodiny čas, ale se všemi těmi dětskými hřišti, motýlími zahradami a jezírky s rybami to docela šlo, i když byla teda otrava, že jsme na naši ekonomickou letenku nemohli do salonku.
Letadlo bylo v pohodě, a to až na jednu věc. Hned naproti přes uličku seděla 6měsíční Kiwi holčička, která se s rodiči vracela domů z Anglie. A páni, ta se celou dobu tak předváděla – pořád si sedala a stoupala, o čemž já jsem neměla ani ponětí. No hnus!
O 29 hodin a 12hodinový časový posun později jsme přistáli v Christchurchi a zima byla fuč. Neměli jsme s sebou žádné špinavé stany, pohorky, ořechy, ovoce… a tak hned poté, co táta vysvětlil, proč máma a já nemáme zpáteční, ale jen jednosměrnou letenku, nechali nás jít. Autobus z letiště nás zavezl do nejhoršího motelu, co jsem kdy viděla (ne že bych jich viděla, Bůh ví kolik, ale stejně!) – se dvěma jednolůžky, jednou rozbitou postýlkou a společnou koupelnou (díky, tati, že nás tak rozmazluješ :-)). A byli jsme - super unavení z dlouhé cesty a časového posunu - na Novém Zélandu.
Vaše Annie
Pár fakt:
Kdy: 17. – 19. 1. 2017 Kam: Brno (Česká republika) - Praha (Česká republika) - Frankfurt (Německo) - Singapur - Christchurch (Nový Zéland) Jak: vlak, autobus, letadlo
Jak dlouho: 3,5 hod. + 29 hod. Jak daleko: 228 + 510 + 10 298 + 8 410 = 19 446 km
