AUSTRÁLIE I: STARÁM SE O „MRTVÉ“ ALPAKY

Byly jsme na cestě asi tak sedm týdnů, když se máma rozhodla, že přišel čas trochu se usadit. Což v jejím podání nemusí nutně znamenat jet zpátky domů. Takže jsme tady, v Austrálii. Alespoň už je to na cestě domů a rozhodně nejblíže Novému Zélandu od konce května, kdy jsme odtud odjely.

Mittagong je malé město 100 kilometrů jižně od Sydney v Jižní vysočině a my tady měsíc děláme něco, čemu se říká „house-sitting“. Jak jsme k tomu přišly? Existuje speciální internetová stránka, kde máma našla dva lidi, Lynn a Kena, kteří chtěli navštívit svoje kamarády a potřebovali někoho, kdo se postará o jejich malou farmu a zvířata. Teď mám teda dvě kočky, dva psy, jedenáct ovcí a dvě alpaky.

Musím říct, že je to pravděpodobně to nejsuprovější místo, kde jsem kdy bydlela. Dům je sice trochu starý, ale má centrální vytápění a spoustu místností s horou nejrůznějších věcí, které můžu prozkoumávat – knihy, sošky, hračky (majitelé mají devět pravnoučat) a taky dvě urny (chudáci Bundy a Malibu). Mám znovu taky dětskou postýlku a židličku a poprvé ve svém životě i kočárek. Zdá se, že všechny tyto věci mámě výrazně usnadňují život, já mám ale rozhodně nejradši ten golfáč.

A teď trochu o zvířatech se jmény, která vám možná připomenou, co jste dělali, když jste naposledy vyrazili ven. Tia je malinký teriér a nemá ani potuchy o tom, co je to silnice (když se podívám na velikost hlavy, kde se má údajně skrývat její mozek, mám podezření, že to nebude vědět NIKDY). Bailey je retriever, co neustále vyžaduje pozornost a hrozně rychle vždycky začne žárlit na všechny ostatní. Sambucca je obrovská, 10kilová kočka, která hrozně moc spí. Tekila je malá černá kočka a víc tu není než je. A nakonec Brewsky, starý staffordshirský bulteriér, který není náš, ale je s námi pořád. Když jsme přijely, všichni z nás byli hrozně nadšení a já jsem se trochu bála. Ale hned jsem si zvykla a teď jsou to moji domácí mazlíčci – baví mě na ně šplhat, tahat je za chlupy a vypichovat jim oči. A to vůbec nezmiňuju jedení vynikajícího psího a kočičího jídla z jejich misek.

Pak je tady jedenáct oveček. Ve skutečnosti je jich dvanáct, protože se nám před pár dny narodilo jehňátko. Jejich jména jsou Louis, Casserole a deset dalších, která si nepamatuju. Jsou dost nízkoúdržbové: jednou za čas jim dám zbytky jídla a tousťák, který prostě milují. S ovcemi žijí dvě alpaky, jejichž povinností je bránit je před liškami. Lynn říkala, že většinu času předstírají, že jsou mrtvé, ale zatím ještě nikdy nebyly. Tak doufám, že se to za dobu mojí přítomnosti tady nezmění.

Každý den bereme psy na procházku na Džib. Džibem nazývají místní Gibraltar, horu asi tak dva kilometry od naší farmy, odkud jsou hezké výhledy. Je to do kopce, ale psi nás většinu času táhnou, čímž to mámě, doufám, usnadňují. A vůbec: stejně potřebuje pohyb. Supermarket i centrum města, které se mi docela líbí, jsou pro změnu dva kilometry z kopce dolů. Je tam pěkný malý rybník, co mu říkají Alexander, a spousta různých kachen, které ráda proháním. Hádám, že to bude mnohem snadnější, až začnu chodit bez držení.

A teď konec psaní a zase trocha tréninku.

Vaše Annie

Pár faktů

Kdy: 12. - 20. 7. 2017 Kam: Kuala Lumpur (Malajsie) - Sydney - Mittagong (Austrálie) Jak: letadlo, auto

Jak dlouho: 1 hod. 10 min. + 1 hod. Jak daleko: 6 615 + 100 = 6 715 km